První semestr na vysoké

Krásnou středu všem!

Dnes je poslední den, kdy teoreticky mi končí zkouškové období na vysoké škole. A já  bych se ráda s vám podělila o své pocity a dojmy z prvního semestru na vysoké.

Jak jistě víte, je mi skoro 24 let a jsem teprve v prvním ročníku na vysoké. Asi si říkáte, jakto? Ale je to tak, že jsem se hned po střední škole nedostala na vysokou, na moji vysněnou vysokou. Neodradilo mě to a zkoušela jsem to další rok znovu. Zase nic. Doma mi všichni říkali, ať se na to vykašlu, že prostě půjdu pracovat, však se nic neděje. Ale já prostě na vysokou strašně toužila jít. Takže jsem si i třetí rok po střední dala přihlášku. Opět neúspěch. V té době už jsem samozřejmě pracovala, takže už než po denním studiu jsem se poohlížela po kombinovaném (alias dálkovém) ale moje vysněná fakulta bakalářské studium bohužel neotevírala. A tehdy jsem to opravdu chtěla vzdát a smířit se s tím, že nikdy na vysokou chodit nebudu.

Jenže mi to nedalo. Po novém roce 2017 jsem ze zvědavosti napsala na studijní oddělení Vysokého učení technického v Brně na fakultu Podnikatelskou, zda na rok 2017/2018 nechtějí otevírat kombinované studium. A co mi přišlo za odpověď? ANO! Že ten rok budou otevírat kombinované studium. To byla pro mě úžasná zpráva. Podala jsem přihlášku a 4 měsíce se pečlivě připravovala na přijímací zkoušky. Hlavně na angličtinu, ve které nejsem zrovna premiant, ale o tom někdy jindy.

A dostala jsem se! Bože jak já byla šťastná, že jsem se na tu školu dostala, na školu, o které jsem snila, na obor, který jsem chtěla studovat! Můj tehdejší přítel z toho moc nadšený nebyl, nechápal to, proč chci na vysokou, já prostě toužila mít vysokou, nebylo to za účelem kariérního postupu, ale prostě pro to, že jsem něco tak velkého zvládla. A taky z důvodu, že nikdo z rodiny, z mamčiny strany vysokou neměl. I to byl pro mě hnací motor.

A tak jsem byla jedna z mála motivovaných spolužáků, co měla už před začátkem semestru sehnané veškeré podklady i doporučenou literaturu a těšila se na první přednášky.

Jelikož jsem na kombinovaném studiu, rozvrh máme předem daný a většinou je to pátek a sobota (a hodně často třeba celý pátek, takže dovolená v práci byla častý jev a nebo nadpracování hodin, abych mohla dřív odejít a mít odpoledne přednášku). Nechyběla jsem na žádné přednášce a pilně se učila i v mezičase, hlavně třeba matematiku, kterou člověk prostě musí pochopit postupně a ne se nadrtit těsně před testem.

Občas to bylo opravdu náročné, skloubit soukromý život, práci a školu dohromady, abych vše stíhala, nic nezanedbávala a hlavně nezapomínala žít a věnovat se svým blízkým a kamarádům. Některé vztahy bohužel díky tomu skončili, ale jiné jsem navázala a za to jsem nesmírně vděčná. ♥

Naštěstí nám vyučující hodně vyhovovali a testy nám například dávali již v prosinci před zkouškovým v rámci posledních přednášek, aby nás tam nemuseli hnát v lednu znovu, což byla výhoda, protože po novém roce jsme si dodělávali jen pár předmětů a ne všechny.

Makroekonomie, největší strašák celého semestru, ale zvládla jsem to, 

sice tak tak ale mám to! A to je hlavní :) 

Čekala jsem, že budu ze zkouškového hodně nervozní, ale většinu zkoušek jsem dala na poprvé, jen dva předměty na druhý pokus, což beru jako velký úspěch. Možná je to dané tím, že mám za sebou střední školu s ekonomickým zaměřením, proto pro mě některé věci nebyli úplně nové, ale spíš opakování a případně utvrzení nebo doplnění, co jsem ještě ze školy nevěděla. Doufám, že v tomto duchu budu pokračovat dalších 5 semestrů.

A jak bych tento půlrok  na škole shrnula? Jsem nesmírně ráda, že jsem se dostala na vysněnou vysokou a našla si i dost kamarádů, se kterými jsme se během zkoušek podporovali a i tak se vídáme i mimo. Jsem ráda, že jsem se na školu dostala a budu se snažit se na ní udržet co nejdéle, i když skloubit práci, soukromý život a školu je opravdu těžké, ale zvládám to.

A co bych na závěr chtěla říct? Nevzdávejte se, pokud chcete jít za svým snem. Nenechte se odradit, že se vám to nepodaří na poprvé, na podruhé, ani na potřetí, naděje umírá poslední a zázraky se dějí.

Mějte se krásně,

Vaše Amaya ♥